Přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně

V rámci našeho Bandit srazu jsme se zúčastnili dne 20.5.2006 velmi hezkého motorkového výletu na přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé Stráně, která se nachází na říčce Divoká Desná v pohoří Jeseníky, u obce Loučná nad Desnou v okrese Šumperk.

Trocha historie: Výstavba elektrárny Dlouhé stráně byla zahájena v květnu 1978, na počátku 80. let byla však stavba převedena do útlumového programu. V roce 1985 však došlo k modernizaci projektu a po roce 1989 bylo rozhodnuto stavbu dokončit Do plného provozu byla uvedena roku 1996. Elektrárna se může pochlubit třemi „nej“ : největší reverzní vodní turbínou v Evropě, největším spádem a největším vodním výkonem ve vodní elektrárně v české republice.

Technologie elektrárny je umístěna v podzemí v hloubce cca 350m, v kaverně o rozměrech 87,5 x 25,5 x 50 m a v komoře transformátorů o rozměrech 115 x 16 x 21,7 m. Horní nádrž, ležící na hoře Dlouhé stráně v nadmořské výšce 1350, je s podzemní elektrárnou spojena dvěma přivaděči o délce 1547 m a 1499 m. Dolní nádrž leží na říčce Divoká Desná, má výšku hráze 52 m a kolísání hladiny 22,2 m S elektrárnou je spojena dvěma odpadními tunely dlouhými 354 a 390 metrů o průměru 5,2 m.

Takže toliko k historii, technologickému vybavení a teď se vraťme k samotnému výletu. Nebudu zde popisovat příjezdové trasy z různých koutů naší republiky, to si na mapě musí najít každý zájemce sám. My jsme se sešli v hojném počtu cca 40 motocyklů a 50 Banditmenů a Banditžen na benzínce v Loučné nad Desnou. Tomuto však předcházelo objednání exkurze předem a to na tel. 583 235 091 nebo na mailu ic@energotis.cz . Exkurze a samotný provoz zabezpečuje firma Energotis, která Vám vydá samotné povolení exkurze a hlavně, co je pro nás motocyklisty důležité, povolení vjezdu k elektrárně, která se nachází v CHKO Jeseníky. Po zaplacení 50,- Kč/os na již zmiňované benzínce, se může vydat dlouhý had motorek vstříc ke světlým zítřkům a k samotné exkurzi. Jedem cca 8 km, projíždíme obcí Kouty nad Desnou a těsně před stoupáním na Červenohorské sedlo odbočujeme doprava do zákazu vjezdu, který nemusíme respektovat, neb máme v kapse již zmiňované povolení, po asi 6 km jízdy zalesněnou oblastí přijíždíme ke spodní nádrži, kde se nachází samotné jádro elektrárny. Zde nás čeká již pan průvodce, mimochodem velmi příjemný a sympatický starší pán. Někteří z nás byli zklamáni, neb slibovaná mladá a hezká průvodkyně se zde jaksi nenacházela.

No nic, dostaneme poslední instrukce před samotnou exkurzí, dáme cigárko, motorky odstavené na sledovaném parkovišti a můžeme začít. Pěšky jdeme asi 100 metrů k provozní budově elektrárny, kde je umístěn kinosál, zde jsme seznámeni s historií, technologickým vybavením elektrárny a se všemi nej, čím se toto dílo pyšní. Následně je nám promítnut film, kde je obsažena celá historie výstavby a funkce elektrárny. Je to vcelku legrační vidět tu tlupu motorkářů, sedíc spořádaně v těch kožených oblečcích a sledujíc film. Pozor!!! Někteří spí, asi následek předchozí páteční akce. Pak by měla následovat prohlídka technologické části podzemí elektrárny, jelikož v kinosále jsme se zdrželi asi hodinu a stejnou dobu by měla trvat prohlídka podzemí, tak se s panem průvodcem domlouváme na zkrácení prohlídky, což on s povděkem kvituje, neb se těší na oběd a přistupujeme k samotnému výjezdu na horní nádrž. Kvůli tomu zde vlastně jsme, že ano. Takže někteří cigárko, nastartujeme motorky a jedem nahoru, následuje 13 km dlouhý výjezd, jede se „kochací“ tempo, míjíme zbytky sněhu, někteří po cestě fotí a přijíždíme k závoře, tuto nám průvodce odemkne a následně vyjíždíme až k parkovišti na horní nádrži. Zde je již dost kosa, není se vůči nadmořské výšce čemu divit, takže spousta z nás si nesundá přilbu a ani rukavice, teda spíš ti méně otrlí horalé. Po odstavení motorek vycházíme posledních 80 schodů a jsme nahoře, kde nás málem smete dolů pořádný vichr, posedíme, počumíme, pokuříme, pan průvodce ještě sdělí pár informací, hlavně o vrcholech jesenických hřebenů. Vidíme Praděd, Králický Sněžník, máme štěstí na viditelnost a v dáli je vidět dokonce Sněžka v Krkonoších. Následuje společné foto a pádíme dolů, než nás to doopravdy sfoukne. Zpátky do sedel, se slovy „ Na koně - koně němáme - tož utěkajme“ sjíždíme opět pohodovým tempem dolů, kde se razantně otepluje. Zde se rozloučíme, jako slušně vychovaní Bandiťáci, s panem průvodcem a klidným tempem, přes pár dalších jesenických hřebenů, pádíme zpět do základního tábora, kde nás čeká další vysoce hodnotný kulturní program.

Abych to shrnul, za sebe, mě se prohlídka a výlet velmi líbil, škoda časového presu a neabsolvování prohlídky technologické části elektrárny, to ale nevadí, neb vím že se sem zase vrátím.