Czech Endurance Cup 2007

Něco málo vo CECíku :-)

Loni, tj. v sezóně 2006 to u nás začalo. CEC, www.cec.cz - česká obdoba německého národního vytrvalostního pohárového závodů GEC www.german-endurance-cup.de . Vo co v tom vlastně de? Je to vytrvalostní závod určený pro jezdce bez licence, ale přístupný i licencovaným jezdcům. Prvotní záměr byl zpřístupnit tzv. „závodníkům z ulice“ závody bez nutnosti být vlastníkem závodní licence jak pro osobu, tak závodního průkazu pro motorku (obsahuje to několikero úprav na stroji). De prostě vo to, aby každej koho baví jezdit jak magor se zaprvé nemusel vybíjet v běžným provozu a ohrožovat tak sám sebe i otatní, za druhý aby moh porovnat svoje jezdecký umění s podobně postiženejma úchylama a za třetí aby se moh stát nakrátko závodníkem bez nějakejch složitejch administrativních i technickejch bariér. CECík začal loni s třema závodama za sezónu na Brněnkým Masarykově okruhu. Po loňský úspěšný úvodní sezóně se stal velmi oblíbeným a letos to bylo na účasti znát. Celej seriál závodů je rozdělen na teamy s licencí a bez a na tři kategorie. Supersport do 600ccm, Superbike nad 600ccm a Naked (jezděj ale všichni dohromady). Samozřejmě že ani nás nenechala tahle myšlenka klidnejma, takže sme s nadšením začali připravovat Bandit Pičo Team s tim, že ukážem všem v kategorii Naked Bikes zač je toho béčko, no ale jak to tak bejvá, tak těsně před odesláním startovného začali všichni odpadat z různejch důvodů a nakonec z naší účasti zbyla tak leda velká piča. Takže loňskej rok sme prostě vypustili s tim, že pojedem letos. No na jaře byla situace obdobná, bo jeden nechtěl rozbít na okruhu motorku, druhej nemá prachy na startovný, třetí kdovíco jiného, takže sem se na Pičoteam opět vyprd a přijmul Kožuchovo nabídku jet s nim v jeho PP Racing teamu #599 . Podmínkou byla šestistovka aby sme mohli startovat v kategorii supersport. Nic takovýho sem sice v tu chvíli neměl, ale shodou okolností přišel v tu dobu Kakin s nabídkou, že Oňas pučuje svou starou motorku na závody a tak sem využil jeho nabídky a bylo vymalováno. Měl sem s kým jet (původně sme měli bejt čtyři, ale nakonec sme skončili v teamu jen Kožuch, já a Péťa Polák) no a měl sem i na čem jet. Tohle všechno se seběhlo tak někdy v lednu. Na letošek bylo vypsáno pět závodů, tři v Brně a dva v Mostě a z toho čtyři čtyřhodinové a jedna šestihodinovka. Podmínkou účasti je zaplacení startovného 12500Kč za 4-hodinovku a 15500Kč za šestihodinovku za tým (tj. u nás děleno třema na osobu), předem než se obsadí kapacita závodu, což v Brně představuje 64 týmů a v Mostě 56. Páč furt bylo dost času, měli sme to všechno dost na háku no a když sme se konečně rozhoupali zaplatit startovný, byl už první mosteckej a druhej brněnskej závod vaprodanej (zřejmě sme nebyli jediný, bo furt byly volný místa a pak najednou během třech dnů byl plnej první Most a během chvilky i druhý Brno). Co naplat, tohle sme těžce prokaučovali, ale zbejvajíci tři závody už sme stihli zaplatit včas a tak sme se mohli začít těšit na náš první závod, šestihodinovku v Brně. Příprava byla jednoduchá. Na každej závod jednu novou sadu Race Attacků, asi 40 litrů benzínu, stojany na motorku, nahřejváky na gumy, nejakej ten vercajk, americkou pásku, žrádlo a spoustu všelijakého pití. Já navíc 6000Kč na půjčení motorky na den. V neposlední řadě musim vyzdvihnout Kožuchův support team kerej sme měli k dispozici, skládající se z mechanika Jirky, kerej nám po celou dobu závodů dával dohromady rozbitý nebo porouchaný motorky (teď už je mi jasný, že u Kožucha je to nutnost) a zbytek Kožuchojc rodiny která se o nás, závodící, starala jak dokonalým cateringem po celou dobu oddychování při závodech v boxu tak podporou na startu a během střídání (myslim, že nám nikdo nemůže upřít, že sme měli nejhezčí pit-girls v celým startovním poli. Díkes :-)

3. závod CEC Brno (šestihodinovka)
Závod se jel v pondělí, ale všichni tři sme ještě chtěli něco potrénovat den předem kdy měli němci zaplacený ježdění na okruhu, kluci to voba zmákli bez problémů, takže stačili dát v neděli asi tři tréninkový hodiny s ProSpeedem, já sem to samozřejmě nestih, takže teprv v neděli po odpoledn vyjíždím z domova autej s vozejkej pro R6 k Oňasovi do Boskovic a pak hned na okruh. Na R6 sem předtím nikdy nejel, takže závod pojedu rovnou na vostro na cizí motyce. To budou časy :-))). Na autodrom přijíždím vokolo osmý, v paddocku už je plno, sundávám z vozejku bajk a všechny krámy co táhnu s sebou jako prodlužovačky, benál, hadry a proviant a rveme to všechno do boxu, kterej sdílíme společně s klukama z Freemoto teamu #696 a Street Devills #37. Naházet motorky na stojany a pak už jenom popíjení piva v boxu, duchaplný diskuze se spoustou známech vo všem možnym, stavuje se Fijat jedoucí ve Way Roger teamu #50, prostě pohoda. Okolo půl desítky dem chrápat do spacošů dozadu na travnatý plochy za paddockem. Je vedro jako kráva, furt tam někdo jezdí na minibajkách apod. prostě bordel jak má bejt.









Ráno se budíme okolo sedmičky, umejt a hurá do boxu na snídani. Kožuch de na administrativní přejímku kde dostává čísla a transpondér a tak všechno lepíme a připevňujem na bajky. V 9.00 se otvírá trať a začíná první trénink. První jede Kožuch, druhou půlhodinu vyrážím já. Je to vážně paráda, první dvě kola si vůbec zvykam jak se na tom sedí a jak se to ovládá, ke konci půlhodiny se snažim zajet aspoň trochu rychlý kola, moc mi to nejde :-(. Po mě vyráží Peťan, ten na tom zas sedí po dlouhý době bo měl předtím crash, takže se taky potřebuje rozjezdit. Po třech půlhodinách tréninků následuje půlhodinová kvalifikace, jedou jí napůl Kožuch s Peťou. Kožuch zajíždí nejlepčí čas, takže bude i startovat. Dem na párek a limošku a na rozpravu před závodem, kde všem závodníkům vysvětlujou pořadatelé jak se chovat při závodě na trati, opět vysvětlujou významy všech vlajek a taky jak se chovat při safety caru. Bohužel však na rozpravě je řek bych tak max. polovina všech zúčastněných a podle toho to pak taky později na trati vapadá. Přijíždí se mrknout Kakin, bude fotit. V 11:50 všichni co budou startovat najíždějí do zahřívacího kola, v 12.00 se startuje stylem Le Mans. Sedim v boxu koukám na start a pomalu začínam přemejšlet, co tu vlastně dělam. Tůrista na závodech. Všichni jedou děsnou palici, Kožuch se drží někde uprostřed. No masakr. Asi při třetim kole projíždí okolo boxů v plnym tempu giksero a za nim čoud jak z vejtřasky. Zhruba na konci boxů opouští suzučí motor klikovka a spolu s ní chčije do ideální stopy před první pravou za cílovkou olej. Trochen toho neštěstí je vidět na videu od kluků z Dvouvál Naked #199. Suzukář dojíždí do kačera kde vcelku bez problémů opouští bike, ale za nim někdo z Monster teamu vjíždí do oleje a dost hnusně v maximální rychlosti krešuje na konci cílovky… Sanitka, červený vlajky, závod je zastavenej, po asi deseti minutách po odstartování závodu všichni zajíždí do boxů. Moc dobrej pocit z toho nemám. Zhruba za třičtvrtě hodiny se opakuje startovací procedura a jedeme na novo. Kožuch opět startuje a teď už v třicetistupňovým vedru rozjíždí podruhý závod. Krouží časy okolo 2:25, po půlhodině ho střídá Peťan. Jezdí stabilně časy zhruba o 5 sec. pomalejší než Kožuch, pak střídam já a jezdim vo děsnejch 15 sec. Pomalejš než Peťa. Pomalu mi dochází že ject závod bez pořádného tréninku na cizí motce je pěkná pitschovina. No nic, střídáme se zhruba po půl hodině, časy se vzhledem k tropickýmu vedru co tady panuje moc nelepšej, spíš stagnujou. Motorky se jen tak tak stačej chladit. Při každym střídání sem rád že dojedu vůbec do boxů, kde do sebe rveme všichni spoustu vody a ionťáky.






Máme odjeto zhruba třičtvrtě závodu, neustále se pohybujem někde uprostřed startovního pole, když najednou holky hlásí, že Kožuch neprojel cílovkou. Běžíme sledovat monitor s průběžnejma výledkma a z hrůzou zjišťujem, že je to pravda. Je to jasný, někde si ustlal. Zhruba po 20 minutách dovážejí k nám do boxu Kožuchovo rozstřelenou Kawu i s transpondérem, rychle ho přendáváme na Peťův bike i když už je jasný, že závod je ztracenej, bo nahnat mezi touhle bandou magorů dvacet minut je naprostej nesmysl. Kožuch doráží zhruba po dalších deseti minutách z ošetřovny, je otřesenej, ale nic vážnýho. Trefil nějakého pičuse co zastavil z neznámýho důvodu na dráze. Je to pech. Dojíždíme s Peťou předem ztracenej závod, nicméně oba zajíždíme v závěru svoje dnešní nejlepší časy (stahuju deset vteřin oproti prvnímu střídání) i když mě v poslední půlhodině několikrát svítí v průběhu závodu kontrolka chlazení. Teploměr ukazuje mezi 115-119 stupni Celsia. Vychází na mě poslední půlhodinka, takže na jejím konci vidim šachovnicovou vlajku a docela si oddychuju. Je to parádní pocit, přežil sem ten kalup v celku, zdravíme se s všema traťákama a pomalu zajíždím do boxů.






Kožuch se jakž takž dostává z crashe, hodnotíme průběh závodu a začínáme pomalu balit. Zhruba za hodinu je vyhlášení výsledků, my sme skončili někde na chvostu, ale ještě sme aspoň nebyli diskvalifikovaní. Dem blahopřát Fijatoj, bo vyhráli s jeho Way Roger teamem první místo v kategorii Naked. Super výsledek. Škoda, že maj zaplacenej jenom tenhle jeden brněnskej závod, myslim, že podle zajížděnejch časů by určitě dokázali s přehledem vyhrát svou kategorii, ale určitě i potrápit spoustu závodníků na kelímkách…. Po sedmý hodině opouštíme autodrom a pomalu valijó domu. Hustý to bylo. Hurá za tři tejdny do Mostu.

4 závod CEC Most (čtyřhodinovka)
Tak tenhle závod začíná taky tak trochu specificky, páč ani Kožuch ani Peťan v Mostě ještě nikdy nejeli, takže přijížděj opět o den dřív aby si s němcema mohli Mosteckou trať trochu osahat. Povedlo se jim v pohodě koupit jízdy a tak dávaj tréninkový odpoledne na pro ně neznámý trati. Já přijíždím až v den závodu, protože to mam do Mostu třičtvrtě hodiny. R6 už mam připravenou v boxu u Freemoťáků, páč Oňas se přijel mrknout na CECek s nima, takže jenom přesunu motorku k nám do boxu a vybalim tam i všechny ostatní krámy a bez velkýho otálení se de na první trénink.






Kožuch jede první, zajíždí poměrně slušný časy, já du na řadu po něm, jedu o pár vteřin pomaleji, Peťa jede zhruba to samý. Na poslední půlhodinu pučujem od Freemoťáků navíc jeden transpondér a dou na to Kožuch s Peťou najednou. Po třech rundách je trénink přerušen kvůli pádu. Bohužel je to Kožuch. Nedobrzdil a prolít s motykou do kačera přes obrubník kde stačil zdemolovat voba ráfky i celej bike. Naštěstí mu nic neni. Přijíždí se mrknout fotografové Filous se Zdendou. Následující kvalifikaci jedu já s Peťou napůl no a aby toho nebylo málo, Peťa s tim švihne v posledním kole kvalifikace. Na motorce je prdlý výko, vychcal z ní olej. Je to v prdeli. Na jedný motorce bez přezutí i když se třema jezdcem se to odjet nedá. Sháníme během polední pauzy po celým paddocku víčko na R6, ale bez úspěchu, nikdo ho tu nemá. Jediná a asi poslední šnce je zkusit ho zalepit tekutým kovem. Mechanik Jirka hned víčko sundavá a zkouší ho zalepit. Necháváme rychle přezout mou R6 abychom na ní mohli ject s Kožichem spolu. To už se ale blíží čas startu a páč mam jedinej funkční motorku, du na to. Bohužel až při startu si Kožuch všímá uvolněného řídítka na mý R6 a tak to zkoušíme dotáhnout ještě před výjezdem, ale nedaří se a tak budu muset hned po startu zpět do boxu. To je pech. Startujem. Měl sem z toho celkem vítr, ale nakonec to byl úžasnej pocit vlítnout v balíku padesáti motorek do první šikany. Třetí kolo jedu do boxu dotáhnout řídítko, ztrácíme asi minutu.






Pak už v pohodě kroužim svou půlhoďku a přijíždím do boxů. Tam čeká Peťan s narychlo opravenou motorkou a vyráží na trať. Objíždí jedno kolo a vrací se do boxů abychom zjistili, jestli ta provizorní oprava funguje. Neteče to a tak hurá na trať stahovat ztráty. Moje motorka se rychle dotancovává a připravuje pro Kožucha. Timhle stylem jedem celej závod, Kožuch zjíždí na mý motorce časy okolo 1.55. Klobouk dolu. My s Peťanem jezdíme lehce přes dvě minuty. Vypadá to, že svůj kalich smůly sme si dneska už vypili, ale opak je pravdou, v posledním střídání mi v plný palbě dole pod boxama praská v poledne asi přetaženej šroubek na řídítku a naštěstí bez pádu dojíždím do boxů. Peťan tedy dotáhne poslední půlhodinku. Na vyhlášení výsledků se potkáváme se StanKrem kerej jel na Fazeru ve svým Ko-Kr Teamu #33 (stál hned vedle mě už na startu, ale nepoznal sem ho, tak příště Stando :-) )Vždycky sem se vysmíval závodníkům při rozhovorech s novinářema že když zajedou hovno, furt se vymlouvaj na nejaký problémy s technikou. Už je mi jasný proč :-))) Mam-li shrnout dnešní závod, můžem bejt rádi, že sme to vůbec dojeli, výsledek je umístění opět někde na chvostu, snad při poslednim závodě v Brně to už bude lepčí. Po vyhlášení balíme, loučim se s Filousem a Zdendou, dík za fotky...

5. závod CEC Brno (čtyřhodinovka)
Zjistil sem to hned po předchozím závodě v Mostě a to sice, že se mi kreje poslední závod s naplánovanym vejletem do Alp. Bohužel termín nešel posunout ani u jednoho a ty Alpy už sem slíbil (report z tohohle veselého tripu po Rakousku, Itálii, Slovinsku a ještě jednom malým bonusu si přečtete někdy v zimě), takže sem checkoval kdo by to Brno odjel za mě a Kakin se chytnul hned napoprvé, takže nějaký povidání vo tom napíše sám.

Tak všechno začalo jedním telefonátem vod strejdy Inkvize, že prej se mu nějak domotaly termíny a že teda asi nemůže jet poslední CEC, pač pojede na novým verku na pěknej výlet přes Alpy až někam k móóóřu pré. Tak sem nad tím přemýšlel a pak si říkám proč ne, když už to nikdy jindy krs nějaký prkotiny jako prachy a tak nevyšlo. Den se se dnem sešel a Inviz volá, že je to teda stopro, že jako nepojede, tak sem začal chystat – teda spíš nezačal pač v té době bylo nejvíc práce v hokně i hafo spravování různejch verků vod kamošů v garáži a tak a ještě víkend před závodem se ženil kamoš takže zas všecko na poslední chvílu. Po rozmyšlení zda tam jet přímo na Fazeru nebo ho naložit na vozék a mít nějakou jistotu dopravy domů v případě pádu a nějakýho pohodlí volím variantu auta s vozékem. Takže rychle přezout na nějaký pěkný slajky, vočesat motyku vo věci, který při crashi vodejdou jako první tudíž zrcátka, blinkry atd., polepit světla proti rozbití a bike nálepkama vod sponzora www.auto-speed.cz, kterej přispěl na benzín (tímto mu dík) a motorka je v nedělu večer hotová. Rychle naložit na vozejk a už se jenom jít trochu prospat a ráno jdem na to. Ráno vyrážím i s Bárou ve svým rychlým šípu (rozumněj Forďácký TDičko v kombajnu s hagusama na pořádnejch hlínách) a Fazerem na vozéku směr Brno. Po nějakým malím zpoždění se dostávám na okruh. Hned hledám Radima s Petrem v boxu 20. Oba jsou tam a pomalu vybalují a chystají věci. Hned jdu vyložit motorku , stojany, benzíny atd. a parkuju v boxem vedle nich. Rychle vyřídit nějaký administrativní věci u registrace, sehnat držák transpondéru, namontovat ho na motorku, polepit startovníma číslama, projít technickou přejímkou a vše je hotovo. Po nějaký střídání si půjčuju vod kluků nahříváky na kola a už jen čekat.






První výjezd z boxů si docela užívám. Přece jenom v takové atmosféře sem ještě nikdy nejel a musím uznat, že kdyby to finančně a časově šlo tak su na podobnejch akcím jako účastník pořád!!!! Trochu se strachem najíždím do svýho prvního tréninku pač je docela pěkná kosa a navíc mám vobutý slajky vod Bridgestounu, který mám na motorce poprvní (navíc předek 120/60 místo 120/70) a najel sem na nich akorát seznamovací 20 km kolem doma kolem komína, takže pořádně nevím co vod nich čekat. Ale říkám si, když na nich valí Casey a spol. v GP, tak to musí byt přece supr pryže nee. Naštěstí nahříváky fungujou výborně takže jedno seznamovací „pomalejší“ kolečko a jdu „do toho“. Hned další dvě kola zajíždím časy 2:24, což je pro mě následně v boxech docela překvapení. V myslím 5 kole si málem vystupuju z motorky, protože v rámci odzkoušení pneu zkouším fest tahat na výjezdech a klasicky v prvním esíčku za Schwantzovkou do kopce si málem vystupuju po těžkým náznaku highsidera. Plyne z toho poučení, že si mám dávat pozor a jít na to trochu jinak. Ale celkově su docela spokojenej s tím jak se mě jede. Konkurence je zde velká, ale očekávané problémy s nějakýma „záhadojezdcama“ na trati se nekonají a všecko probíhá úplně v pohodě. Následně jedu ještě půlku posledního tréninku a taky dobrý. Do kvalifikace vyjíždí Petr a po dohodě pojedu druhou půlku já. Petr krouží stabilní časy 2:27-29. Následně přijíždí do boxů a střídáme se. Čas mě vychází ještě na 4 kola z čehož dvě jsou v podstatě normálně počítaný. Jedno dávám za 2:25 a ve druhým jdu na 2:23 což znamená náš nejlepší čas kvalifikace i tréninků a je to pro mě velký překvapení. Bohužel po ranních trénincích se laťka v kvalifikaci hodila o kousek výš a znamená to pro nás „až“ 39. místo na startu! Ještě v předchozím závodě by to bylo tak cca 25. místo na startu, ale prostě holt všichni asi hodně zrychlili a navíc je docela ideální počasí, takže gumy drží a motory jedou. Po kvalifikacích následuje oddychový čas určeném pro oběd a taky rozpravu s jezdci. Bohužel jsem si všiml už minule, když sem zde byl jako divák, že se jí dost lidí nezúčasťňuje, což má za následek to, co se později na trati děje. Opět se zde opakujou významy jednotlivých vlajek na trati, chování jezdců, nový pravidlo safety caru a tak. Následně si jdeme dát s Bárou, která se chopila role fotografa, obídek a pak už se jenom připravit na závod. Rozhodujem, že do závodu bude startovat Petr, kterej se na to hrozně těší! Start už sem viděl asi 3x v Brně, ale je to fakt nářez. Jdu se dívat z vršku boxů pač je vod tam nejlíp vidět. Kožuch jde dělat „držáka“ motorky takže mám hafo času. Start se povedl bez obtíží, nikde nebyl žádný problém.






Bohužel už klasicky v 10. kole vyjíždí safety car kvůli bouračce a krouží několik kol po trati kvůli odklizení. Po výměně Petra s Kožuchem nastává další problém po x kolech a na trati je zase safety car. Naštěstí nám se smůla vyhýbá a kroužíme v pohodě dál. Ve 40. kole zajíždí Radim do boxů jenomže po špatné domluvě není nikdo z nás nachystanej, takže si Radim dává ještě dvě kola a následně vyjíždím já. Jedu cca 10 kol a docela supr. Všichni jedou docela solidní pilu, takže žádný brutální předjíždění se nekoná a všecko je docela v pohodě. Prostě někdo předjede mě, někoho zas beru já a všecko probíhá docela korektně. Po cca 10ti kolech mě střídá opět Petr a valí dál. Akorát byla trošku špatná domluva a Petr krouží nekonečných 24 kol, kdy už jsme všichni v boxu docela nervózní, protože už se dokonce bojíme, aby mu nedošel benzín atd. Naštěstí se tak nestalo a nastupuje na cca 10 kol Kožuch, kterého ještě na pár kol nakonec střídám já. Šťastně projíždím cílem a říkám si, že je dobře že se nic nestalo a máme to za sebou, i když asi 3 kola před cílem mě opět pěkně na Cčku ujel zadek a trochu mě to nakopalo, což Toman dokonce z Cčka náhodně natočil na kameru. Poslední dojezdové kolo si užívám a kamošům na Cčku ukazuju, že i na Fazeru se tam dá jezdit po zádech. Docela mě překvapujou někteří traťáci, kteří stojí skoro na trati s foťákama a fotí si nás! J Tak když už mě taky fotí, tak jezdím po zádech na víc místech! ;) V boxem někteří lidi těžce gumujou až mě je těch motorek fakt líto …… po takové dávačce jim není blbý to před boxem vytočit na jedničku do vomezovača a držet to dokud neprdne guma což docela trvá …. Jenom se smijeme a říkáme si, copak se jim z motoru ukáže!! Ale to k tomu holt patří.



Po sbalení všech věcí a naložení motorky do auta jdeme na vyhlášení výsledků ke kamionu pořadatelů. Velkým překvapením je pro mě, že jsme se nakonec umístili jako 3. v kategorii Supersport jezdců s licencí, protože Radim i Petr mají letos licenci a po dohodě s pořadatelem vzhledem k tomu, že sem jel jenom jeden závod jako náhrada za Inkvize (Yamaha R6) a navíc poslední závod v celkové kvalifikaci nemohl nic změnit, tak nás v této kategorii nechali i přes můj „lehce zvýšený“ objem. Ale uznejte sami – jebka Fazer přeci není závodní náčiní, takže je to spravedlivý ne! ;-) Jinak celkově to bylo 23.místo což není asi špatný. Po vyhlášení se ještě s klukama fotíme s pohárem a pak už zase rychle dom a druhej den do pracovního nasazení.

Závěrem bych dodal, že CEC splnil přesně to, co sem od něj očekával. Jsou to suprový závody, který jsou nejjednodušeji přístupný obyč smrtelníkovi, aniž by si musel dělat licencu nebo shánět mašinu, která musí splňovat nějaký echt pravidla. Samozřejmě jsou to závody, takže nic není zadarmo a i tahle sranda stojí nějaký prachy, který nejsou úplně malý, ale záleží na každým jakou zvolí taktiku a jaký má možnosti. Jedou tam vyloženě profi týmy, kteří mají natuněný mašiny za těžký háky, za den tam sjedou 2 sady novech gum atd. (a někteří z nich přitom jedou pěkný ho …..), ale dá se to jet v amáterskejch podmínkách jako jsem jel já, že splašíte prachy na benzín, vobujete za 15kil sadu jetejch slicků atd. a za půlku výplaty si prostě uděláte krásnej den!! ;) Ale je to prostě věc, kterou by si každém potenciální silniční závodník měl zkusit, pač je to furt bezpečnější a lepší než to někde pálit po běžnejch komunikacích.

My přídem, my přídem…… ale co bude dál???
Takže letos sme to zkusili. Dovedem si představit do čeho deme, co od toho chceme a co za to dáme. Mam takovou vizi. Stojící Libuši zahleděnou do Brna a do Mostu a meloucí o tom, že vidí Pičoteam jenž z bedny hvězd se dotýká…. Co je k tomu tedy potřeba. Tak zaprvé někoho, kdo na to sedne a nepojede jak Eman. To je ten jednodušší úkol. No a pak eště někoho, kdo by to zafinancoval bo to je ten zásadní problém, i když to sice je přístupný klukům z ulice, ale každej takovejhle nadšenec vysolí za jeden závod od nějakejch deseti, což je absolutní minimum po nějakejch třicet litrů což si myslim je tak max náklad na závod. Částka se skládá z položky za startovný (cca. 4000Kč), sada pneumatik (cca 6000Kč), benzin (cca. 1000Kč), doprava na okruh a zpátky (cca 2000Kč), servisní práce jako přezouvání gum, drobnej spotřebák a pod (cca 1000Kč). Tohle všechno samozřejmě jenom v případě, že má vlastní motorku, auto s vozejkem nebo dodávku a samozřejmě v případě, že s tim nemrdne. Co tedy je potřeba pro splnění Libušiny věštby??? Chtěl bych dát dohromady na příští sezónu Bandit Pičo Team jenž by závodil ve všech závodech seriálu ve třídě Naked. Sám to schopnej zainvestovat nejsem a tak se obracim na všechny z Vás, jenž mají schopnost ovlivnit nějak směr toku financí vlastních firem nebo firem na jejichž profitu se podílejí a jestli by byli ochotni se stát sponzory Pičo Teamu… Samozřejmostí bude řádný daňový doklad aby bylo možno sponzorský příspěvek vložit do účetnictví a to jako pronájem reklamních ploch na motocyklech, reklamních poutačích v paddocku a nebo i tady na stránkách. Chtěl bych pokud by to všechno finančně klaplo i koupit B12 a upravit jí pro závody v třídě Naked aby se na něm závodilo nebo aby sme měli rezervní bike pokud by každej závodil na svým. Samozřejmostí by pak bylo třeba zapůjčování týhle motorky na různý akce sponzorů apod… Co se týče nějaký vize do budoucna, dle německého DEC i našeho CEC je jasný, že tyhle závody se budou čím dál víc rozvíjet a získávat stále na prestiži a proto si myslim, že i pro firmy to může být zajímavá nabídka prezentace. O tom všem hovoří jak mediální pozornost která je CEC věnovaná tak zájem závodníků i veřejnosti o tyhle závody. Takže pokud by tuhle možnost někdo z Vás měl a byl by ochoten Pičo Team podpořit, ozvěte se na racing(@)suzukibandit.cz nebo mi rovnou cinkněte. Díkes.