Suzuki Bandit Page
SB logo
Přihlášení
Uživatel nepřihlášen
Přihlásit se...
Dnes slaví
Chystané akce
Žádná akce se nechystá.
Počasí
Počasí Počasí
Počasí
Vyhledávání
Roštěnka dne
Roštěnka dne
Statistiky

Kudy tudy do Chorvatska???


Kudy tudy do Bavorova???, myslim, že tenhle známej cintát plně vystihuje i naší cestu :-))) Ty co čekaj fotky od moře a vyprávění o památkách Dalmácie rovnou zklamu, ale předpokládám, že by to ode mě nikdo snad ani nečekal. To že sme dojeli do Chorvatska je pravda, ale jak k tý cestě došlo a jak to vlastně celý probíhalo už je jinčí historie. Chorvatsko sem absolvoval loni autem po asi 10 letech kvůli pani (chtěla tam jet s bandou kámošů z kynologického klubu). Tupejch 11 hodin po dálnici tédéíčkej, no myslel sem, že mě mrdne a cestou zpátky už sem hysterčil, že už nikdy. Prostě never ever. No ale protože loni se tam všem líbilo, že chce letos znova. Já že autem kategoricky ne, jedině že bysem jel motorkej sólo. No a jak sem se o celý situaci zmínil u našich, chytnul se toho hned praotec Inkviz, kerej po dlouhé době skepse k téhle zemi najednou přišel na to, že chorvatsko je vlastně nejlepčí cíl a abych nemusel sám, tak že musí se mnou jako support. Když už familly business, tak brácha že s přítelkou pojedou taky aby pani nemusela autem sama. No vyšlo to skvěle. Protože i nejmladší Inkviz je na tom stejně jako ty dva starší, napakovali sme mu auto dvěma sudama Plzeňský dvanáctky a chlazením aby nám tam nebylo žíznivo a samozřejmě grilem páč z loňska sem věděl, že bez každodenního grilování čerstvejch fiší z trhu tam těch pár dní nevyržim. Příprvy vcelku žádný, páč všechny nepotřebný krámy sme narvali do auta a vezli sme víceméně jenom nepromok a něco na převlečení. Plán byl vyrazit zároveň s kolonou vozidel, ale po trochu jiný trase a dojet do Hrvatska vo den později. Cestu sem nějak extra zvlášť neplánoval, jenom stařec nebyl eště na motorce na Glockneru a přestože znalí už vědí, že na Glockneru není co se ježdění týče vo co stát, tak je to taková trochu mekka Alp, takže sem kejvnul, že pojedem tamtudy. Z Glockneru pak máme naplánováno přesun do Slovinska do pro nás zatím nezmapovaný části z Alpineroads no a pak k moři.


1. den (Praha –Budějice – Linz – St. Johann in Pongau) cca 680km
Odjezd je naplánovanej na sobotu ráno, takže se přesouvám z domova k našim do Podolí abych na osmičku vyzvednul starce, ale jak to tak bejvá, vyrážíme až v půl desátý. Cestou eště krátkou zastávku v Příbrami pozdravit mojí babičku a starýho Inkvize matku a valijó do Budějic. Cestou mám pár záchvatů když starej Inkviz odmítá předjíždět kolony aut přes plnou a podobně bo je zvyklej že ho za to matka Inkvizová bije, ale v Budkách mu to už jakž takž šlo, takže sme se dostali na optimální cestovní chychlost, furt tak 130, čára, nečára… V Krumlově tradičně podél řeky na Studánky a pak parádní klikaticí do Linze. Odsaď testujem pro nás neznámou cestu z města Steyr podél řeky Dnna přes Setr Markt a Altenmarkt směrem na Liezen. Přestože je docela zavlhlo (hlavně podél řeky v lese), je to parádní cesta směrem do Tyrolska, nechápu jak sme čtyři roky zpátky mohli absolvovat tenhle kus cesty po dálnici vokolo Salzburskejch jezer??? Holt zkušeností není nikdy dost. V Liezenu sme okolo druhý hodiny a protože máme eště nějakej ten čas, nepojedem přímo, ale dáme si to přes pohoří tam a zase zpátky, takže uhýbáme jižním směrem na Solkelpass. Nemá smysl popisovat co a jak, levá, pravá a tak to de furt až nahoru. Tady děláme nějakou tu fotku a přejíždíme pohoří na druhou stranu směrem na Murau. Tady zas západně směrem Tamsweg. Do Unternbergu dorážíme okolo pátý a protože sme celkem ještě fresh, domlouváme se že letos vynecháme náš oblíbenej bauernhof a popojedem ještě přes Obertauern někam blíž k začátku Hochalpenstrasse. Po chvíli hledání nacházíme penzion v St. Johan in Pongu. Ubytko za 24€ se snídaní. Dáváme nějaký ty řezoně z domova (naštěstí starej Inkviz má na svým Varanu kufrů jak Mirek) a po pár plzínkách, duchaplným rozhovoru a nezbytným šláftrunku v podobě Jacka z Tennessee usínáme. Celkový hodnocení dnešního dne je, že tahle trasa je zatím myslim nejlepší pro motorku z toho co sem timhle směrem projel, pokud se někdo chystáte směr Glockner určitě doporučuju. Cesta se pak dá ještě zkrátit vypuštěním přejezdu Solkpassu a Tauernskýho sedla.



2. den (St. Johann in Tirol – Grosglockner – Cortina d. A. - Tollmezzo)
Ráno snídoška a držka se nám začíná roztahovat čím dál víc. Přes ranní mlhu je vidět prosvítající sluníčko a i ve zprávách ráno hlásili, že bude krásně. Hlavní podmínka pro to vyjet nahoru na Glock. Jinak to opravdu nemá smysl. Před Zell am See tankujem a přijíždíme dolů k mýtnici na Hochalpenstrasse. Nezbytnou fotku a rychle nahoru, čeká nás eště pěkná štreka až do Chorvatska, takže žádný zdržování. Cesta je super, malej provoz jenom jednou stavíme když nám cestou dolů ženou stádo krav po silnici. Kvantama vracáků si to dáváme nahoru kde nás ve vrchních partiích vítají ještě zasněžené stráně okolo silnice.




Na vrcholku pak vyjedem po mokrejch kočičích hlavách až na vyhlídku Franz Josef Hohe kde uděláme pár fotek a tunelem přejíždíme na vyhlídku na ledovec. Tam taky pár fotek a hurá dolů, směr Slovinsko… Po pár kilákách dáváme čůrací pauzu a jak se tak vyprazdňujem do plain-airu, povídám starcoj: „doleva jedem, zataženo, co?...“. „Hmm, no ale vpravo je hezky…“ von na to. „Tam je Itálie povídám zas já….“. Najednou je mi úplně jasný co řekne za chvíli….“Co kdybysme přijeli vo den pozdějc???“ von zas…. No kurva a je to tady, toho sem se bál, ale na druhou stranu sem tak trochu doufal, že s tim začne sám… no dopadlo to jak ani jinak nemohlo, na jedný straně dva kurva spokojený parchanti, na druhý straně držkující žena na druhým konci mobilního telefonního drátu že si to mohla myslet… Rychle otáčim mapu, je asi jedna hodina, propočítávám, co si dneska můžem dovolit a už pádíme směrem na Toblach, kousek před čárou je asi 3km rovina mezi obcemi v lese hned vedle trati tak zkušeně předvídám….. jasně, opět trojnožka a benga za ní, takže 90 a pak už zas konstantních 130 až do Toblachu. Tam uhýbáme dolů do Dolomit na Cortinu, hned za městem nahoru a jasně že na passo di Giau, cestou nahoru si to opravdu užíváme, je krásný počasí. Nahoře dáváme něco ze zásob jídla, pár fotek u pičosamolepky kerou tu nechalo v létě Prase a pak dolů na druhou stranu. Tam dáváme malej okruh na úpatí kopců abychom se vyhnuli vracákům a spíš si užívali táhlý rychlý zatáčky. Přes passo Pordoi sjíždíme pak zpátky dolů do Cortiny. Je okolo pátý a tak se vydáváme na cestu směr Slovinsko. Tajně doufám, že najdem nějakej otevřenej penzion dřív než dojedeme do Tolmezza. Najíždíme na cestu přes passo di Mauria. Dokonalejch 80km krásnech rychlejch zatáček, kam se serou všechny ty přeslavný a vysoký passa v celejch dolomitech. Takže parádní a sakra svižný tempo a když už se pomaličku začíná šeřit, uprostřed tohohle okruhového masakru narážíme v pustině a divočině na hotýlek. Ubytko sice asi 35€, ale sme utahaný a začíná se šeřit a tak to berem i když se mi to zdá dost. Převlíknout, dáváme napůl poslední řízek a deme dolů kde je terasa s výhledem na dvě zatáčky kde se sem tam ještě prožene biker. Objednáváme první rundu birra Moretti grande a užíváme ty slastný pocity celého parádně proježděného dne a celkem dobrýho piva. Paráda.




3. den (Tollmezzo – Bovec – Nova Gorila – Rijeka – Zadar – Biograd na Moru)
Ráno vstávám ne zcela úplně fresh, dem na snídani. Je zataženo a mokro. Nasnídáme se a já du platit účet. 135€ a nějaký drobný. 70€ z toho je ubytko a zbytek solidní plůtek od domečku pana Morettiho a opět pozdrav z Tennessee. Hlavně že sem včera držkoval, že 35€ za ubytko není málo ;-)) No, stane se… horší je, že venku je mokro a než sbalíme věci, začíná pršet. Takže před hotelem do nepromoků a hurá směr Tolmezzo. Tam trochu kufrujem ale po chvíli vyrážíme správně směrem na Nasfeldpass kam ale nedojedem bo uhýbáme přes Predil pass směr Slovinský Bovec. Pěkný passo s ouzkejma cestami, ale v podstatě bez jediného auta až do Slovinska. Tady pak jedem už konečně dolů směr Tolmin, Kanal a Nova Gorica. Celou cestu pěknej asfalt, táhlý a rychlý zatáčky, minimální provoz. To se mění až v Gorici. Tady najíždíme na 50km na dálnici a zbejvajících 60km až do Rijeky jedeme v podstatě v jedný koloně bez možnosti předjet. Trochu mi to tady připomíná úsek Hradec-Poděbrady když ještě nebyla hotová dálnice. Holt daň za ty orgie až doteď :-). Přestává pršet, takže šprcky dolů. Do Rijeky přijíždíme až okolo sedmý. Projíždíme městem a najíždíme na Jadranskou magistrálu. Odteď nás čeká přes 220km zatáčkovýho nebe podél pobřeží, čím víc od Rijeky, tím míň aut, po 50km už jedem v podstatě sami. Kousek před Národním parkem Paklenica začíná už bejt tma, takže už pomalejš, ale furt levá, pravá, dvacet stupňů a nikde nikdo. Utahaný dojíždíme do Biogradu na Moru, což je asi 30km pod Zadarem. V kempu nás vítaj všichni točenou plzní a plným grilem ryb. Dáváme pár piv, nažrat a spát.



4., 5., a 6 den
Ráno čerstvý koblihy co vozí místní týpek v roztřískaným Yugu, procházka k moři a hurá na trh pro ryby. V poledne už sedíme pod stromama u grilu a lejem do sebe pivo. Po obědě celotáborový turnaj v Petanque a večer opět ryby a pivo. Další dva dny popisovat nebudu, koho by to zajímalo tak ať si přečte znova první část tohohle odstavce :-)))



7. den (Biograd na Moru – Senj – postrojna – Škofja Loka – Gorenja Vas)
V pátek odjíždíme hned po snídani a stejnou cestou jako sme přijeli jedem směr Rijeka. Opět prázdná silnice a od Zadaru zas ta klikatice.


V obci Senj ale uhýbáme z Jadranský magistrály směr Ljubljana bo se chcem vyhnout těm děsnejm pár km z Rijeky do Slovinska. V Cirkvenici odbočijem směr Delnice a pak po Chorvatsko-Slovinský hranici v horách směr Prezil (přechod), Cerknica, Godoviči směr Most na Soči. Cestou je pěkná silnice, minimální provoz a asi na 8km trať na závody do vrchu s obrubníkama a obrácenejma dvojitejma svodidlama. Z hlavní pak odbočujeme na Cerkno a Gorenju Vas na Škofja Loka, tady už se začíná smrákat a tak se domlouváme, že někde po cestě do Tolminu najdem nějaký ubytko. Cestou na Tolmin míjíme spoustu hasičskejch aut a teprve v Železnikách mi dochází proč. Slehlá tráva, všude hlína a bahno, vraky aut a stromů. Železniky sou v soutěsce mezi dvěma skálami, je to akorát barák, silnice, barák a potok. V horách zapršelo a strhlo to všechno co ve vesnici bylo, benga řikaj, že dál to neprojedem a tak otáčíme zpět na Škofja Loka. S né úplně dobrým pocitem vzpomínám na povodně u nás na Vltavě v roce 2002. V Gorenji Vsi nacházíme takový agroturismo, prostě statkáři udělali dva parádní apartmány a pronajímaj. Sou děsně fajn, hned začínáme družbu a slovinsko německou konverzací řešíme problémy typu povodeň v Železnikách, dotace v zemědělství od EU, kvality jeho dvou třicet a čtyřicet let starejch Zetorů a že koně už nejsou co bejvalo prostě fajn lidi, až tam pojedete, zastavte se, nebudete litovat. www.apartma-banic.si Po domácím chlebu a pálence z jablek odcházíme do vsi na jídlo do hospody Lipan. Nějaký pívo (nic moc) jídlo a okolo jedenáctý lezem do pěřin.


8.den (Gorenja Vas – Triglav – Villach – Koflach – Mariazell – Budky – Praha)
Ráno mě čeká co sem eště nezažil, snídaně za dvě eura, ale takovýho žrádla pro dva sem ještě neviděl, šunky, salámy, sejry, vajíčka, domácí marmeláda a ten echt domácí chleba no prostě královská snídaně!!!! Pak jestli chcem juknout na ty opěvovaný Zetory no a tak po půlhodině obcházení celého statku s přednáškou o koních, ovcích, kozách, prasatech a co tam ještě měli nám ukazuje ty Zetory i s nějakou mlátičkou no burani z města na vsi, znáte to… :-)))


Odjíždíme okolo půl desítky směrem na Tolmin a pak nahoru kudy sme přijeli když sme jeli sem. Za Bovec odbočujem směr Triglav. Tady nás čeká ukrutnej výjezd tak pro motarda bo ty vracáky sou fakt hustý (nechápu jak to tady můžou jezdit autobusem???) Nahoře děláme pár fotek, vyhlížim pěkný ferraty kerejch je tu plno a pak dolů tim samým masakrem na Kranjskou Goru. Tam přejíždíme do Rakous a ve Villachu najíždíme na dálnici směr Vídeň a hned před Wolfsburgem sjíždíme z dálnice na starou státovku co se kroutí jak hovno z proutí a na vyhlášeným úseku z Alpineroads si užíváme kurevskejch zatáček až do Judenburgu. Tam se rozhodujem jestli jet rovnou domů bo sou asi dvě hodiny a nebo jestli si dát ještě zajížďku přes Mariazell, no hádejte jak to dopadlo, takže smířený s tim, že přijedem hodně pozdě když né v noci najíždíme zas na chvíli na dálnici a jedem do Bruck an der Mur a odsaď přes Seewiesen, Mariazell, Scheibbs a Wieselburg do Linze. Tady trochu zmatků bo sem prokaučoval tankování a tak na výpary dojíždím až na konec dálnice k nejbližší pumpě. Je asi půl desátý a začíná bejt děsná kosa, takže navlíkáme pod kombošky eště nějaký hadry a přes Freistadt a Dvořiště jedem domů. Ty tři hodiny z čáry sem nějak přetrpěl a jel víceméně po paměti ani už nevim jak, jenom vim, že když sem v tom kuželu světla kousek za Budkama uviděl ve 140km/h u silnice pást se srnky nedělalo to na mě zrovna dojem bezpečný jízdy. Doma sme nějak okolo jedný.




Co říct závěrem??? Na to, že sme jeli "jenom" do Chorvatska k moři :-) to byl parádní vejlet, na druhou stranu to nebyla zrovna standardní cesta směr chorvatsko, ale výběr toho nej co se dá „zhruba tim směrem“ potkat za parádní cesty. Měli sme štěstí na počasí, natočili sme skoro 3000km z toho poslední den 770km, ale to už bylo pro mě na hraně a poslední dvě kila vo ničem. Takže až vám zas někdo řekne, že byl na dovče v Chorvatsku na motorce, zeptejte se nejdřív kudy tam vlastně jel a třeba vám dojde že i cestou tam může bejt fajn svezení… Enjoy :-);



Související články:
Expedice Alpy 2009 aneb poručíme větru dešti?! (26.07.2009)
Korsika a Sardinie 2007 (19.07.2007)
Petrovice - Tisá (26.04.2007)
BIKE EXPO 2007 - Itálie (27.01.2007)
Hrčava - nejvýchodnější obec ČR (27.07.2006)
Dolomity 2005 (23.01.2006)

Autor: Inkvizitorr | Počet komentářů: 12 | Přidat komentář

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
design & modifications of phpRS: Syky, testing: Inkvizitorr
webmaster: syky@suzukibandit.cz

W3C HTML 4.01 W3C CSS RSS Export