Pro představení celé akce – je pořádána Suzuki Moto Poland a koná se v různých městech po celém Polsku (
http://www.suzuki-moto.pl/page.php?id=aktualnosci&news=080402_moto_szkola). Cena celodenního kurzu s obědem a malým dárkem na závěr je 70 Zlotých (necelých 500 Kč). Samozřejmě reálná cena kurzu je vyšší, ale 80% ceny platí Suzuki Moto Poland. My jsme zvolili místo konání Wroclav, protože je nejblíž. Sice už nebylo místo v oficiálně vypsaném termínu, ale můj polský kolega zavolal instruktorovi a domluvil se s ním, že když seženem dost lidí, tak kvůli nám uspořádá školení extra. Tak se i stalo a akce se naplánovala na 5.7. Zajímavé je, že Suzuki v Polsku nedělá žádné cavyky s tím, odkud je majitel, nebo kde koupil motorku. Máš Suzuki, tak se můžeš zúčastnit. Školení probíhá samozřejmě v polštině.
Abychom to do Wroclavi stihli na plánovaný začátek v 10 hodin, museli jsme vyjet od Brna v 6 ráno. 250 km dlouhou trasu jsme zvládli bez problémů. Jako obvykle, školení se sestávalo ze dvou částí – teoretické a praktické. Teoretická část trvá něco málo přes hodinu a zahrnuje tyto témata:
- jak bezpečně jezdit v provozu – v které části vozovky se držet v různých situacích, reakční doba, vidět a být viděn, atd...
- teorie jízdy ve třech možných pozicích při průjezdu zatáčkou (motorka níže
než jezdec, motorka stejně nakloněná jak jezdec, jezdec níže než motorka – vysedávání), probrali jsme klady a zápory každé z pozic a hlavně jak a proč fungují.
Praktická část trvala zbytek dne, s přestávkou na oběd a doplňování tekutin, až do půl sedmé. Tu rozvedu trošku více. Instruktor (tuším, že se jmenoval Marek Kawecki) nám nejdříve vysvětlil, o co v další části pujde, pak to na své Hayabuse předvedl. Ještě k instruktorovi... Na fotkách je to ten prošedivělý pán v bílém tričku. Měl jsem z něj vážně dobrý pocit a bylo jasné, že moc dobře ví, o čem mluví.
Než jsme sedli na stroje, dali jsme si malou rozcvičku. Pak rozcvička na motorce v rychlosti 30km/h, kdy jsme ve vláčku kroužili za instruktorem:
- postavit se, zvednout jednu nohu ze stupačky a unožit, pak druhou (několik opakování)
- postavit se na jednu nohu, druhou přehodit přes nádrž a sednout si jako slečna :-)
- dřepnout na sedadlo a na chvíli narovnat nohy, nepouštěli jsme řídítka samozřejmě
- dát nohy na nádrž, kotníky pod řídítka a chvíli kroužit
Další věc byl nácvik pomalé jízdy a manévrování. Učil nás zajímavou techniku, která mi ale moc nešla. Spočívá v jízdě s mírným plynem, spojka napůl a regulování rychlosti pouze zadní brzdou (plynem ani spojkou jsme neměli hýbat).
Pak přišel slalom. Celý den nám instruktor kladl na srdce, abychom dávali impulsy k zatáčení pomocí „protizatáčení“ nebo jak bych to nazval česky (jedná se o "kontra" řidítky - pozn.redaktora). Vím jen, jak tomu říkali polsky. Jde o známý princip, kdy při impulsu do pravého řídítka jede motorka doprava, a při impulsu do levého jede doleva. Tento princip jsme používali celý den, takže i při kličkování slalomem na to byl kladen důraz. A je pravda, že to bylo rychlejší, než zatáčet přenášením váhy.
Po slalomu jsme měli pauzu na oběd. Zajeli jsme do nedaleké restaurace, kde nás čekalo parádní jídlo, které bych cenou odhadl tak na 150Kč.
Vrátili jsme se na cvičiště a pokračovali nácvikem nouzového brždění z rychlosti 50km/h. Nejdříve jen zablokováním zadního kola, kdy jsme museli ustát případné tančení zadku motorky. Pak brždění předkem na hranici přilnavosti. Toho jsme se snažili docílit co nejrychlejším pulsováním, takže když došlo k zablokování předního kola, tak jen na zlomek sekundy. A nakonec obě brzdy dohromady.
Následně jsme trénovali vyhýbání překážce. Nejdříve podle vlastního rozhodnutí vpravo či vlevo, potom se instruktor postavil za překážku a na poslední chvíli nám ukázal, jestli vlevo, vpravo nebo nouzově zastavit. Z tohodle cvičení jsem měl nahnáno. Byl to opravdu mazec. Ještě to budu muset trénovat, protože mi to moc nešlo a určitě se to může hodit.
Další cvičení byla jízda ve dříve zmiňovaných třech pozicích v zatáčce. Kroužili jsme po takovém kruháči nejdříve s motorkou pod námi, pak ve stejném náklonu a nakonec vysednutí.
Úplně nakonec jsme nacvičili nájezd do zatáčky ve větší rychlosti, než bylo třeba, a dobrždění v náklonu v zatáčce.
Před odjezdem domů jsme v konferenční místnosti dostali malou pozornost – LED baterku s logem Suzuki. Domů jsme dorazili zhruba v jedenáct večer. Byl to dlouhý den, ale určitě to stálo zato. Všem co rozumí polsky vřele doporučuji. Prý se chystá druhé kolo školení, které by mělo probíhat na okruhu. Mělo by být zaměřeno především na správné projíždění zatáček a techniku jízdy. Pozvánku na toto druhé kolo by měli dostat účastníci kola prvního na e-mail. Tak jsem zvědav.
Sice jsem nepořídil žádné fotky přímo během trénování, protože mám moc velký foťák a do komby se mi nevleze. Nafotil jsem vám aspoň trať, na které jsme jezdili a školící místnost.
Milan Hřívňák
