Vo cecíkách, aneb Czech Endurance Cup 2008

Vim, trvalo to dlouho než sem se odhodlal něco napsat, ale spousta z vás sleduje naše počínání v diskuzi, kde sme pravidelně (doufám, že dostatečně) informovali co a jak, tak snad už to teď bude lepší. V rychlosti připomenu, jak to všechno začalo. Po loňským otrkávání se v cec sme se dohodli, že by bylo fajn ukázat světu to jediný správný a ortodoxní racingový náčiní a udělat pořádnýho fakáče všem těm chytrejm jak rádio, že Bandit se kroutí a je to chrchla a kdesi cosi. Prvnim úkolem bylo zajistit dostatečnou dávku peněz na zaplacení startovnýho kerý je splatný najednou na začátku února. Činí 13000,-kč na závod, tj. sympatických 78000,-kč najednou. Celou zimu sem žadonil a škemral kde se dalo, takže se nám podařilo sehnat necelejch 100 000kč ze sponzorskejch peněz včetně cca 20 000kč z prodeje bandithadrů na masofce(děkujem vám všem za podporu). Z celého balíku se zaplatilo startovný, pořídili sme jedny nahřejváky a tři sady mokrech gum. Sestava týmu byla už na jaře tak nějak jasná, (i když, trochu jí pozměnil Kakin svým salto mortale do pole ještě před prvním závodem) TomášNJ alias Fiat na Triumphu 955i, JardaGSF na B12S a já a Filous na B12. Protože sme jako jediný s Filousem motorku ještě neměli, začli sme někdy v půli února shánět vhodnýho Bandita. Po pár bezvýslednejch pokusech sehnat tou dobou něco kloudnýho v německu nám helfnul Yello a tak sme vyrazili do Itálie pro B12 ´00, tj poslední vhodnej ročník bez těch ekologickejch pičovin co berou koníky. Bajk sme dovezli a začla úprava na okruh, tj. odstranění všeho nepotřebnýho, výměna zadního tlumiče za tlumič z gsx-r (původní byl po smrti), výměna předních pružin za racingový, vačky od Kovala taky z gsx-r, jiný řídítka, radiální pumpa, padáky a karbonový kryty vík, kompletní výměna kapalin, montáž tlumiče řízení a spousta dalších hovadin. Jak to tak bejvá, tak sme čekali skoro měsíc na nový kotouče, páč ty původní byly taky v piči no a vzhledem k tomu, že kotouče sice přišly, ale byly stejně nahovno jak ty původní, tak sme poskládanej bajk pořádně nevyzkoušeli (nebylo jak brzdit), jenom sme to byli párkrát project po silnici za Benátky. Všechno sme domontovali asi v osum večer před prvním závodem. Při těch testovacích jízdách zjišťujem, že nám teče fest ten měněnej zadní tlumič, ale už sme s tim nemohli nic udělat, holt sme měli s celou přípravou začít dřív. Ráno vyrážíme do Mostu.

1. závod CEC 2008 autodrom Most, 4 hodiny.
Ráno vstávám vopaté, před šestou na Letný vyzvedávám Verču (nezbytná součást každýho závodního teamu je mít na repre hezkou a obětavou pit-girl) a valíme s plným autem krámů na okruh. Tam vybalujem motorku a Filous de na první trénink. Přijíždí po necelý půl hodině do boxu a nadává jak špaček, že se to celý vlní jako kráva, nejspíš díky tomu vytelkýmu tlumiči. Na druhej trénink jde Tomáš, zajíždí celkem slušný časy nato, že tu jede prvně, pak Jarda a nakonec já. Na béčku se fakt moc ject nedá, v každý zatáčce se to houpe jako sviň, nedá se s tim pořádně brzdit bo se to dycky úplně celý rozkejve a ani akcelerovat, prostě napiču. Oproti loňsku zajíždím časy o tragickejch 10 vteřin horší. Holt sme měli s přípravou a testováním motorky začít dřív a né to látat horkou jehlou na poslední chvíli. Školácá chyba. Do kvalifikace nastupuje Tomáš, zajíždí pořád lepší a lepší časy. Po kvalifikaci se dem trochu najíst, ale nálada nic moc, hlavně kvůli nefunkčnímu Banditu s kerým budem na trati opravdu spíš za komparsisty. V 13.50 se de na start, Tomík startuje ale po dvou kolech je vyvěšená červená vlajka a závod zastavenej. Fazerové měli kreš a chytla jim po pádu pod boxama motorka kerá pak pěkně hořela a doutnala na trati než se jí povedlo odstranit. Tom si pak krouží následně svou hodinku, jezdí pořád líp a líp, je vidět, že most mu sedne. Po příjezdu do boxů ho střídá Filous a krouží asi půl hodiny tak jak to s nefunkční motorkou nejlíp de, pak střídá zas Tomáš páč dneska toho holt musí odjezdit co nejvíc, nakonec pak Jarda, po něm já a Tom dojíždí zbytek závodu. Celej závod provází celkem dost pádů a často kroužící safety car. Na konci se hlavně já s Filousem tlučem do hlavy, ztráta na třetí místo je pouhopouhejch 50 sekund, což znamená, že kdybychom pořádně připravili bajk, mohli sme stát na bedně. Holt už je pozdě na brekot, balíme všechny krámy a odjíždíme domů s jasným úkolem připravit motorku na další čabajkovej závod.

2. závod CEC 2008 Hungaroring, 4 hodiny.
Tak tenhle závod pro nás vlastně začal už příjezdem z předchozího mostu, protože sme okamžitě demontovali kotouče kerý šly na repasi a taky zadní tlumič kerej šel sice jinam, nicméně taky na opravu. Celý to skládáme do kupy a odjíždíme testovat na okruh do Sosnový abychom zjistili co to dělá. V Sosnový to jakž takž funguje, ale je to taková polozkouška páč tam nejsou táhlý rychlý zatáčky kde to škodilo nejvíc, no uvidíme, v sobotu dopoledne jedem do Uher. Na hungáč dorážíme odpoledne před závodem po děsnejch asi 6 hodinách dálničního maratónu. Je to tam solidní staveniště, všechno rozkopaný, nic nefunguje, voda, sprchy, hajzly, no mrdnikk jak má bejt. Tak vybalíme všechny krámy z dodávky do boxu a začínají grilovací orgie, takže celej večer strávíme požíráním masa a zapíjením plzní, někteří Tokajským :-). Přijíždí se na nás mrknout Eremi s Martinou. Ráno vstáváme do slunečnýho maďarského dne, na první trénink de Filous, pak já, po mě Fiat a Jarda nakonec. Všichni se spíš seznamujem s tím, kam jaká zatáčka vede a jak se dá projíždět rychle než na nějakej vyšší výkon. Filous stačí dát ještě před závodem úchvatnej rozhovor do 102 oktanů. Doráží taky polomaďarskej aviatik Gore i s bandou leteckejch mechánů z Odolky páč tady v Kéškémétu lítaj celý léto s Maďarama na L-159. závod pak odjíždíme za děsnýho vedra všichni tak nějak rovným dílem, jenom Tomík tradičně jede vždycky co mu anglická nádrž dovolí. Končíme na pátým místě s odstupem 1 minuta 50 vteřin na třetí flek. Moc velkej rozdíl to není, proto asi nás to tak nějak opět dost sere, že se to nepovedlo. No nic, na hungáči to bylo letos poprvý, tady sem žádný velký zázraky ani neočekával, ale zamrzí to. Balíme a jedem si užít zpátky ten dálniční balzám…

3. závod CEC2008 Brno, 4 hodiny
Tak na první letošní Brno sem se vyloženě těšil protože tam byl položenej novej povrch a tak mě zajímala ta změna oproti loňsku. Další změnou byly dovolený a tak už dopředu jak Jarda, tak Filous hlásili, že na tenhle závod nemůžou. Zustali sme teda s Tomíkem sami a tak sem se rozhod cinknout Kožuchovi jestli by se nechtěl přijít svýst. Ten hned souhlasil, takže sme měli dvě motorky a tři jezdce a to už se v pohodě dá. Do brna vyrážíme zase o den dřív, večer vybalujem krámy z auta do boxu a tradičně grilujem asi až do půlnoci. Ráno přijíždí Kožuch a dem na první tréninky. Tomáš i Kožuch zajížděj fakt dobrý časy a asi k tomu přispívá i ten novej povrch, mě se jede taky celkem fajn i když na oba pořád dost strácim. Motorka je citelně míň nervózní, myslel sem si, že tim věčným šťouráním se v nastavení podvozku se nám to povedlo jakž takž nastavit. Čtvrtej trénink jede opět Kožuch a kvaldu jede jako dycky Tomík. Po kvalifikaci přezouváme béčko, páč novej povrch neskutečně žere gumy. Začíná se zatahovat a podle předpovědi by mohlo odpoledne sprchnout. Modlíme se aby nás to minulo. Dem na rozpravu kde se před každým závodem probíraj se závodníkama pravidla závodu, významy vlajek nebo pravidla při safety caru. Tentokrát celá rozprava končí minutou ticha za Ondru Lelka, trochu mě mrazí v zádech když si vzpomenu jak sme spolu na Hungáči zrovna o podobnejch věcech mluvili. Pak dem na něco k jídlu. Chvíli nato už jako většina týmů šaškujem před boxem a koukáme jestli zaprší nebo nezaprší. Obcházím boxy, půlka tamů má přezuto na mokro, půlka na sucho, někdo jeden bajk tak a druhej onak, no alchymie. Jsou asi tři minuty do výjezdu do zahřívacího kola a začíná krápat. Jedem na suchejch, s tim už nic neuděláme. Na startovním roštu už slušně prší ale po prijetí ze zahřívacího kola Tomík hlás, že mokro je jenom u boxů a zbytek trati je suchej, no po pár kolech zjišťujem, že sme na tom docelal vydělali, páč trať i na cílovce rychle osychá a tím nemusíme střídat na sucho a Tomík může odkroužit svou hodinku. Prvně za celej seriál nám funguje časomíra v boxech a tak můžem konečně strategicky plánovat střídání. Jedem na čtvrtým místě, střídaj se jenom Tomáš a Kožuch páč jezděj nejlíp a asi deset kol před koncem zjišťujem, že někdo z Konkurenční „Pánské jízdy“ měl pád a jedem na třetím místě!!! Trochu riskujem, když Tomáš dojíždí posledí hodinu už téměř na výpary, ale vyšlo to a je v cíli. Tam teprve zjišťujem, že risk kerej vyšel nám porazil na kolena kluky z „Dvouvál naked“ když jim došel benzín v posledním kole a odpadli tak z vedoucího místa, čímž na nás zbývá skvělej druhej plac hned za Fazerama. Dobrý to bylo :-)

4. závod CEC 2008 Most 6. hodin
Tak tenhle závod nás zas tak trošku zase vrátil do reality, ale o tom až později. Příjezd tradičně večer před závodem, večer grilování, prostě normálka. Ráno vstáváme a máme tu první novinku v cateringových službách a to že nám Verča napekla na snídošku vohromnou krabici výbornejch muffinů, no zas tak vohromná není, do konce tréninků je prázdná. První trénink jede Filous a hned držkuje, že se to zas kroutí a vlní a ještě ke všemu začíná prokluzovat spojka. Už mě to všechno vokolo motorky taky začíná dost srát a tak du vodkroužit druhej trénink, spojka se po zahřátí trochu zlepšila, ale občas prokluzuje furt, Jarda s Tomem zajížděj svoje obvyklý časy. Úkolujem ještě Progeara jedoucího z Prahy aby nám přivez z Elitu novou spojku kdyby bylo nejhůř. Kvalifikace se kvůli šestihodinovýmu závodu nejede a tak nejlepší čas z tréninků určuje pořadí na gridu. Páč už si nevíme rady s podvozkem, domlová nám Radka konzultaci v servisním zázemí Elitu u Tomáše Foukala kerej když mu tam béčko přivezem jenom kroutí hlavou a zkouší ho nějak poštelovat aspoň na zadku. Máme asi hodinu do startu a tentokráte je mi tak nějak jasný, že ten déšť asi příde. Půl hodiny před startem začíná chcanec jako kráva, takže rychle přezouváme Tripla na mokro. V době kdy se má startovat chčije jako vo 106 a tak se i start posouvá asi o 20 minut. Startuje se na mokru ale už neprší a poměrně dost fouká vítr a občas vykukuje sluníčko, takže předpokládám, že do půl hodiny je ideální stopa suchá a do hoďky to voschne celý. Přesně takhle to taky pak vypadá, proto probíhaj tradiční střídání už na suchejch gumách. Béčko se zase vlní jako mu to de nejlíp, hlavně při vostrejch brzdách nebo při akceleraci a tradičně dlouhý rychlý zatáčky, prostě napiču. Závod dojíždíme na čtvrtám místě s poměrně velkým odstupem na před námi jedoucí Fazery a i za námi jedoucí Pánskou jízdu. Je mi jasný, že timhle stylem se nikam neposunem a tak se domlouvám s Honzou Halbichem, že se tam s tim zastavim aby na ten nemožnej podvozek juknul i když už teď slyšim tu spoustu řečí o vhodnosti béčka na okruh :-)))

5. závod CEC2008 Most 4.hodiny
Tak nejdřív začnem těma změnama. Ještě před závodem sme byli na volnejch v Brně protože sem byl přesvědčenej, že tam to jakž takž jelo bez vlnění, ale i při tamním testování to stálo za piču a tak hurá k Halbichovi. Tam sem si nejdřív vyslechnul co sem předpokládal že uslyšim a to že všechno je napiču, ale pak sem dostal plnej baťoh užitečnejch rad a za úkol co všechno do příště na motyce předělat a tam sme nevědomky zřejmě přišli na prvotní závadu toho divnýho banditího chování a to když sem dostal nařízeno dát tam původní kosti na opětovné drobné prodloužení rozvoru. Když je totiž Filous na dílně vymontoval, zjistil, že dřely v horní úvrati o boční stěnu kyvky a pružení tedy v týhle poloze vůbec nefungovalo. Upravili sme tedy uložení tak aby už nedřely, vyhodil sme tlumič řízení a kvůli pár úpravám na klouzající spojce sme to jeli votestovat na letiště do Milovic. Tam přicházíme na jednu dobrou a jednu blbou zprávu. Podvozek se mi zdá i na brutálně hrbolatý runwayi podstatně stabilnější, ale spojka klouže dál. Poslední úpravy provádíme opět těsně před závodem a je to výměna eliťáckejch lamel za originály suzuki. Večer odjezd do Mostu, co následuje potom asi nemusim už popisovat, snad jenom to, že kombinace koření „sedum druhů pepřů“ a marináda „Jack Daniels“ s duchaplnou symbiózou vepřový krkovice na grilu je prostě labůžo. Ráno vstáváme, dáváme kafe, muffiny a Filous tradičně de do prvního tréninku. Po očku ho pozoruju jestli nezajede do boxů dřív a nezačne hlásit co se na tom zase sere, ale kupodivu krouží celou půl hodinu a jakmile zajede do boxů, kleká před béčko na zem a se vzepjatejma rukama odříkává modlitbičku k závodnímu stroji: „Kurva, kurva vono to jede a brzdí a neklouže spojka a nevlní se to, doprdele to je paráda“ no svítej mu voči jak malýmu parchantovi. Pak jedu já, je to fakt uvěřitelná změna, prostě jinej bajk. Tomáš tradičně super čas a tak se eště vystřídáme v čtvrtým tréninku a v kvalifikaci. Doráží naše nová hosteska Vorel. Přezouváme oba bajky na nový gumy, dáváme nějaký to jídlo a hurá na start. Vorel de držet Tomášovi motorku. Start jako dycky vyvedenej a Tom si drží pozici na čtvrtým místě v nakedech mezi monstrama a pánskou jízdou, jezděj časy okolo 1:53. Jede se dost natěsno, po hodině ho střídá Filous, zajíždí časy lehce nad dvě minuty, pak zas Tomáš a já se pomalu připravuju na střídání když v tom Verča hlásí od boxový zdi, že Tom už druhou rundu neprojel cílem. Chvíli ještě sledujem jestli sme ho nepřehlídli, ale za chvíli už na časomíře svítí, že měl pád. Po deseti minutách od kreše ho přivážej i s transpondérem v ruce bez motorky kerá zustala na vnější straně okruhu. Rychle sedám na béčko a vyrážím kroužit asi na čtyřicet minut s časama okolo 1:57, pak dostávám pokyn na střídání, rychle dotankováváme béčko stylem F1 a Filous de jezdit. Bohužel po asi dvaceti munutách hlásí Verča tutéž zprávu jako o Tomášovi před hodinou a je vymalováno. Filouse někdo sestřelil zezadu před nájezdem do technický pasáže. Tim satanužel dneska končíme, páč dovoz bandita do boxů trvá děsně dlouho a Filouse vezou na ošetřovnu a pak do špitálu na rentgeny. Závod sme tedy nedojeli, čímž přicházíme minimálně o 11 bodů a v podstatě už nemáme šanci na bednu v celkovým součtu bodů v seriálu, ale všichni sou až na nějaký pohmožděniny v cajku a to je hlavní. Přes všechny ty kreše tu máme jednu z nejpozitivnějších zpráv na kerou sme bohužel čekali dlouhatánský čtyři závody a to že máme v tuhle chvíli vyladěného bandita myslim na velmi únosnou hranu čimž bych řek, že sme se konečně přiblížili ke konkurenceschopnosti s ostatníma nakedama i když konkurovat s trubkáčem a stodvacetin kobylama stopadesátikoňovejm deltaboxům asi nebude úplně easy. Už se těšim do Brna na poslední šestihodinovku, tam musíme něco zajet za každou cenu, chystá se nás ještě podpořit Kakin, tak nám držte pazoury.