I. Suzukinakedrakday ´08

Touhy se snoubily se snahou až se pár zástupců autobusáckýho klubu dá se říct ze dne na den, na výzvu Suzifireho zůčastnilo motosprintu na čtvrt míle ve Vodňanech.
A bylo to, závodní adrenalin byl fajn, slovo dalo slovo, Suzifire zburcoval svý známý, který do těch sprintů tak trochu dělaj a s přispěním firmy MASTAER NETOPTIC se začalo plánovat konkrétně.

Datum padlo na samej konec prázdnin, takže dalo by se říct, skoro rozlučka s létem. Z řad banditů se jevila účast jako slušná, bohužel termínová kolize jednoho z nich a jeho úprk do chomoutu :o)) šik draků snížil, nicméně jejich squadra byla největší. Autobusů se sjelo taky slušně a tak nejmenší skupinou zůstali ty s napodobeninama motorek.

Samotnej závod byl spojenej s celovíkendovou společnou akcej v mlejně Karas u už jednou zmíněnejch Vodňan.
Páteční večer proběh tradičně v alkoholovým oparu, samozřejmě všichni pečlivě jako vždy propočítávali snesitelnou dávku umocněnou svým uměním spalovat.

Hovno. Zvrhlo se to jako vždycky :o)). Sobotní ráno bylo tím pádem pro některý poněkud realistický a nečekaně vysušený, byli schopný pro litr pomerančovýho džusu prodat svoji mašinu. Jiný kabrňáci ji naopak virtuálně nabízeli celou noc zadara, nevědomky nechaným klíčem v podsedláku až do svítání. No kdo moh jed, kdo moh pil a kdo moh odjel slunečným ránem na letiště. Se zástávkou na tankování se všichni natrousili k technický přejímce, kde už čekali některý nedospavci, který vyjeli přímo z domova. Na ploše už bylo všechno připravený (včetně cateringu v podobě stánku s občerstvením) a tak jak lidi v průběhu dopoledne přijížděli, tak se postupně registrovali.

Obrovská letištní pláň vyzvala některý k tréninku rozjezdů a několik hazardérů se pustilo i do blbnutí ve stylu „něcojakostuntriding“. Všichni nebyli úspěšný, no prostě jsem s tím flák o zem, čili než jsem začal, už jsem končil :o)). Lapiduch ve špitále si dal k lepšímu výstižnej monolog ve stylu drsnýho chlápka (vyzážej ho teda nepřipomínal, dvakrát přeloženej papír): „A jéje, motorkář, doufám že bude pořádně polámanej“ No na oplátku jsem mu nakukal že jsem parašutista a neotevřel se mi z necelejch dvou kiláků padák, vzhledem k tomu, že věděl že jedu z letiště uvěřil a řek něco o kurevským štěstí, že jsem to dal jen s vykloubeným palcem. Určitě byl inteligent :o)).
Jen vsuvka, naopak kvituju záchranku, báječný lidi, fakt.

Po rozpravě s jezdci začal každej dvěma kvalifikačníma jízdama z nichž se postupovalo lepším časem dál. Pak následovaly finálový jízdy který už se jezdily ve dvojicích vyřazovacím způsobem a na semafor. V týhle fázi to byl pro některý asi těžkej úkol, rozeznat zelenou od červený, poskakováním ze startovní čáry vpřed ještě před probliknutím toho druhýho barevnýho kolečka to dávali jasně najevo, umělci :o)).
Vyhlášení výsledků, předání věcnejch cen a s pocitem hezky prožitýho dne jede každej po svým.

Cestou zpátky do mlejna se krajinou řítila jedna skupinka, která se kochala rozkvetlou loukou okolo silnice, poskakujícím zajícem, sem tam zamávala vážce, sem tam na vrtulník, zkrátka pohoda. Po zastávce před odbočkou k mlejnu a poradě proč ten vrtulník furt vobejduje kolem se zjeví jedna, druhá, třetí, čtvrtá hlídka policajtů. Dvě motorky a dvě auta. První policajt z motohlídky řve klíčky na nádrž a ruce vzhurů.
Prdel co? Kdepák, dál už byly připravený na trase zátarasy. Zkrátka při průjezdu okolo jedný z mnoha hlídek (ten den byl v kraji policejně akční) si fešáci všimli, že na jedný mašině chybí značka (ne záměrně, ale uklepala se s držákem včetně blinkrů) a šli do akce. Závěrečný resumé bylo poloviční než požadovaný a to 4 x po tisícovce (jednou za chybějící, jednou za zvedací – tedy nehomologovaný zařízení a dvakrát za ohnutou značku), hrozilo až správní řízení. Byli ale lidský.


Bohužel jeden z nás to měl skutečně do správního, to když vrtulník ze vzduchu po honičce natáčel jak si značku upravuje do předepsanýho stavu.

Sobotní večer jak když z oka vypad pátečnímu a nedělním dopolednem k domovu. Těšme se, příští rok znova !