Zrození roadracingového závodníka

Každý s jednou stopou nějak začíná, někdo už v plenkách na odrážedle, jiný třeba až na super minibajku.. V dobách mého dětství byl k mání skvělý stroj, s bantamovými pneu a pohonem typu furtšlap (dodnes vzpomínám na legendární tlamu a následné drhnutí podstatné plochy dětského těla mýdlem a kartáčkem, aby se zbavilo nechtěné škvárové krusty)

Většina z nás si určitě pamatuje svoje první kolo, které jsme si náležitě vytunili odmontováním zbytečností:-) první pokusy o ústní napodobení zvuku závodního motoru, první pády při jízdě přes drncáky.. Tohle všechno nás dovedlo až k celoživotní lásce ke všemu jednostopému a motocyklům obzvlášť..

Lehce starší generace určite vzpomene na své první stroje typu Pařez, Kozí dech, Prase, Pionýr, různé typy jawek a číz vyhrabaných ze stodoly u prarodičů.. Střední věk už zažil novější stroje, ať už domácích značek, nebo výrobky, v té době ideologicky spřátelených zemí..

Dnešní mládež to má s výběrem strojů a možnostmi o dost jednodušší, jen zas naopak o to těžší, že určující veličinou jsou vesměs finance, které dokáží rodiče schrastit a použít..Ale přesto je na začátku každého závodnického života hlavně nesmírné nadšení a touha zápolit.. Jak se ale rodí roadracingový závodník,toť otázka do pranice:-)

Spousta z nás určitě nemá moc závodních ambicí,užívá si pohodu jízdy na motorce a k přidání plynu je donutí jen dotěrný plechovkář, lepící se na zadní pryž, nebo smradlavka s dýmajícím výfukem před nimi.. Další sorta je radši,když se prožene sama kolem,vrhá se do zatáček a soupeří jen se silnicí a vlastním pocitem radosti,spojené s výstřiky adrenalinu.. No a poslední banda potřebuje ke štěstí soupeře, pocit honu na zajíce,tahanice o každý metr a nejlíp, když může ukázat všem záda..A tady,z téhle výjimečné skupiny, se podle mě rodí závodník..

Možností kde a jak vybít závodnickou náturu je nepřeberné množství.. Pitomostí na silnici jsme nadělali nejspíš všichni dostatek.. Později to vede ke zkusmé návštěvě okruhu a když se daří, třeba i k pravidelnému ježdění po agenturách a závodění v jejich podání.. Podobnou cestou se vydal i náš bandití závodník

Honza „Progear“ Nehasil

a zde máte, dílem jeho a dílem mými slovy, ve zkratce popsanou dosavadní závodnickou kariéru..

Závodnické plenky se mi bohužel, i přes velkou snahu, nepodařilo najít, ale zcela určitě již od útlého dětství vynikal v jízdě na elementárních závodních strojích, tedy především na nočníku a tříkolce.. Vzhledem k tomu, že se vizuálně od narození prakticky nezměnil, dovedete si zmíněnou kariéru jistě velmi realisticky představit..
Povedlo se vyzískat snímek z Honzova závodnického cykloobdobí a vnímavý čtenář-pozorovatel zajisté zjistí,že zejména stojí na stupni nejvyšším,a pak také,že jeho udatné vzezření a lepá tvář opět nenese stopy žádné změny oproti současnosti..

Poprvé se svezl na okruhu v roce 2008, v Brně i v Mostě na volném ježdění..

Od roku 2009 byl již na okruhu často, s v té době začínajícím Racetrackem,a několikrátkrát i v Sosnové, absolvoval další volné jízdy v Brně a Mostě, to vše na naháči.. Znalci rozpoznají Bandita:-) Také přišel první závod CEC2 v kategorii NAKED dokončený na 5. místě ze 7 startujících..

Sezona 2010 – absolvoval dva závody CEC2, stále v kategorii NAKED a vybojoval v obou závodech 3. místo. Dále proběhla kompletní sezona s Racetrackem a celkové druhé místo v závodě Suzuki Cup,pořádaném touto agenturou..

V roce 2011 přišla zásadní změna, výměna stroje.. Přechod na kapotu YAMAHA R6.. Byl to evidentně dobrý posun, následovala opět sezona s Racetrackem, a byla zakončena na celkovém pěkném 6. místě.. V průběhu Honza utrpěl dokonce jedno krásné třetí místo ze závodu v Brně, který se odjel na vodě.. Pokládá to za velký úspěch, jelikož na bábince R6 z roku 2000 porazil mimo jiné třeba i dalšího výborného jezdce Petra Košťála, který v tomto závodě také startoval.

Rok 2012 přinesl pokračování na Yamaze R6, která touto dobou již začínala výkonově ztrácet. Další sezona absolvovaná s Racetrackem. Výsledek odpovídal možnostem stroje a počtu odjetých závodů, tedy celkové 17.místo..

Největší radostí roku 2013 je nákup nového stroje, Hondy CBR 600RR, zajeli ji výborní závodníci Petr „Kimura“ Bičiště a Luboš Jelínek. Celá sezona znovu odejetá s Racetrackem a závěr přinesl solidní celkové 8. místo, kdy si Honza nejvíce cení vyrovnaných a spolehlivých výkonů... Zajímavý zážitek roku byl závod 8hodin LeMost, kdy za velmi těžkých klimatických podmínek, trvalý déšť a zima, skončil Honzův tým na skvělém 3.místě v kategorii supersport.. Na trati strávil přes 3 hodiny čistého času, jakožto jezdec č.1 v týmu...

Rok 2014 byl bohužel velmi ovlivněn zraněním ze zimy, kdy si Honza po zdařilé ukázce „Jak krotit vysokootáčkový dvoutakt“ poranil motorovou pilou palec levé nohy. Z tohoto důvodu byla podstatná část sezony ztracena, ačkoli v té době již aktivně uvažoval o účasti v roadracingové tour, a s následky zranění se vlastně potýká dodnes.. První závod sezony, do kterého by již mohl nastoupit, byl Těrlický „Zlatý kahanec“, ale bohužel nebyl do závodu přihlášen z důvodu „nulového“ počtu startů na přírodních tratích. Z celého závodního roku tedy absolvoval pouze závod v Dymokurech, což byla jeho premiéra v českém Roadracingu.. Výsledkem bylo kvalitní umístění na 15.místě, jeden získaný mistrovský bod a úspěšná premiéra na přírodní trati.. Tímto si osobně potvrdil dostatek zkušeností pro závodění na přírodních tratích, a z tohoto bodu se odvíjí jeho další počiny, v tomto druhu závodění...

Všem z nás, kteří aktivně jezdí na motocyklech, je samozřejmě jasné, že závodit v roadracingu nemůže každý.. Předpokladem je určitá zkušenost, možná i věk, který ji přináší, a také míra předvídavosti a ohleduplnosti k ostatním,toto vše je zde naprostou nezbytností.. Touha vítězit je u všech závodníků jasně patrná, jenže u roadracingu je to, podle mého názoru, tak trochu jinak.. Pochopitelně, jsou to stále závody, soupeři si nedají nic zadarmo, ale přesto je často vidět, jak jezdci u závodění přemýšlí, a jednou ze zásad je čisté předjetí soupeře, aniž by došlo k jeho ohrožení.. Gentlemanství jezdců i v souboji „na život a na smrt“, v tom vidím jednu z naprosto úžasných věcí, kterými se tyto závody mohou pyšnit.. Dnes zažívají určité obrození, a doufám, budou v budoucnu stále více sledované a bylo by skvělé, kdyby se do programu přidaly i další nezapomenutelné okruhy.. Všem pořadatelům je potřeba vyjádřit obrovské díky za nelehkou a zodpovědnou práci..

V době psaní článku nás postihla výborná zpráva, udělení divoké karty pro start v závodě IRRC v Hořicích, v termínu 22-23.8.2015.. Celý tým hoří nadšením a nedočkavostí, jak se Honza znovu,po jarní premiéře, popere s nádhernou a velmi těžkou legendární tratí.. Držte mu, prosím, palce:-) O tomto závodě, a vůbec o celé sezoně 2015, si Vás dovolím informovat v pokračování..