Barvy v autoopravárenství

Je důležíté, že směrnice nejen přenáší odpovědnost na konečného spotřebitele, ale především je zaměřena na výrobce barev. Výrobci nebudou smět prodávat prostřednictvím svých distributorů autolaky, které nebudou splňovat limity celkového obsahu těkavých látek.
Jedná se tedy o to, že nátěrové hmoty v podobě kterou známe a používáme v největší míře musí být nahrazeny jinými systémy.
Protože většina akrylátových barev používaných v tomto odvětví, ředěných organickými rozpouštědly (ředidly) není schopná těmto přísným normám vyhovět, nahradí je povětšinou vodou ředitelné akrylátové barvy. Výjimkou zůstanou např. barvy tzv. UHS které ale nelze aplikovat stejným (jednodušším) postupem, na který jsme zvyklí – rozdíl je zejména při sušení, které se bez použití infrazářičů nebo vysokých teplot velmi prodlužuje (tato řada je ovšem pouze v UNI odstínech, tj. nelze míchat metalízy). Všeobecně se tedy dá říci, že „ředidla“ nahrazuje „voda“.

Směrnice má časový průběh, tak aby umožnila autolakovnám plynulý přechod na nové lakovací materiály, které budou splňovat limity VOC. V podstatě lze hovořit o 3. časových úsecích.

V 1. etapě která trvala do 31.12.2006 bylo možno prodávat a používat materiály bez omezení VOC.
Ve 2. etapě od 1.1.2007 do 31.12.2007 lze prodávat a používat materiály bez omezení VOC, ale vyrobené před 31.12.2006 (lakovací materiály vyrobené po tomto datu, které budou distribuovány na trh EU musí splňovat limity VOC dané směrnicí EU), na trhu tedy budou ještě ve výprodeji materiály na bázi organických rozpouštědel, ale jejich množství bude limitováno datem výroby 2006.
Ve 3. etapě od 1.1.2008 lze prodávat na trhu EU jen produkty u nichž jsou dodrženy prahové hodnoty obsahu těkavých látek dané směrnicí EU.

I zde platí výjimka pro opravy automobilů a přestříkávání vozidel spadajících do kategorie historických vozidel . Pro takovéto lakování musí být vydáno povolení odborem životního prostředí a na základě těchto povolení lze uskutečnit prodej (případný dovoz) potřebných materiálů.

Pro spotřebitele bohužel tyto změny představují vetší finanční zatížení způsobené jak dražšími materiály, tak nutností při zachování určité produktivity práce použít i přístroje (difuzory a lakovací kabiny s velkou výměnou vzduchu), které se samozřejmě promítnou ve výsledné ceně opravy.

Jak je již z názvu patrné, barvy obsahují velké množství vody (která musí být odpovídajícím způsobem upravena – deionizována) a s tím vyvstává problém tuto vodu při sušení vhodným způsobem odvětrat, tím barvu vysušit. Tento proces ale není tak závislý na teplotě, jako spíše na velké výměně vzduchu. Proudící (suchý) vzduch, který musí být samozřejmě filtrován, aby do mokrého (lepivého) povrchu nenanášel nečistoty, odebírá z povrchu vlhkost a prosušuje tím nanesenou barvu. Tento technologický postup se v prvovýrobě používá již několik let s tím, že výrobní linky jsou těmto produktům patřičně přizpůsobeny.
Pro porovnání, naopak u barev s organickými rozpouštědly proces sušení není tolik závislý na dostatečném množství proudícího vzduchu, ale na teplotě, která ředidla odpařuje.
Vodou ředitelné barvy jsou šetrné k životnímu prostředí, ale ne už tolik k pracovníkovi. Lidské tělo obsahuje velké množství vody a ta na sebe dokáže vázat nežádoucí složky z vlhkosti produkované při stříkání, proto je vhodné při aplikaci mít odpovídající oděv nejen kvůli nežádoucímu znečištění, ale i k ochraně svého zdraví. Samozřejmostí je používání dýchací masky, rukavic a brýlí.

Výše uvedené se netýká tzv. průmyslového lakování ,včetně malovýroby (např. výroba kovových konstrukcí, skříní atd.) tam zůstává vše při starém a konvenční nátěrové hmoty se smějí používat i nadále.
Výjimku mají i ty lakovny, které používají zařízení ke snížení emisí (záchyt VOC na aktivním uhlí), tyto autolakovny mohou používat nátěrové hmoty se zvýšeným obsahem organických rozpouštědel. Musí ovšem počítat i s tím, že v závislosti na používání těchto NH budou kontrolní orgány obzvláště dbát na kontrolu správnosti a funkčnosti těchto záchytů (včetně prokazování výměny nebo regenerace uhlíkových patron).

Řeknete si, proč tedy nepoužít např. tzv. průmyslové konvenční barvy opět na opravu auta nebo motorky? Pomineme-li kvalitu, problém je mimo jiné i v tom, že poměrně těžko by se podařilo vybrat některý vyvzorovaný odstín, který by byl shodný s tím který používají výrobci automobilů a motorek. Tento nákladný a zdlouhavý proces vyvzorování (vytvoření odpovídajících receptur, jejich oprav a vzorků) se podstupuje pro kvality barev používané právě pouze v automobilovém průmyslu . Pro představu, mluvíme zde o desítkách tisících různých odstínů.

U vrchních čirých laků a plničů je v praxi z technologického hlediska uplatnění požadavků na snížení VOC velmi těžko realizovatelné a proto změna nastává v množství organických rozpouštědel (ředidel) použitých v těchto výrobcích. Zvýšením podílu tzv. sušiny (pevných částic) se sníží podíl obsahu rozpouštědel do požadovaného limitu.

Než tedy dojde k vyčerpání zásob materiálů vyrobených v roce 2006 máte poslední možnost si provést opravy systémem nátěrových hmot ředěných ředidly.